Po vylíčení zrodu husitského revolučního hnutí v "Mezi proudy" obrátil se Jirásek hned k vrcholu husitství a píše "list z české epopeje", té největší a nejslavnější, jakou kdy prožily naše dějiny. Poznáváme tu především ony "všechny", proti nimž šel tehdy boj, a Jirásek nepomíjí nic, co by ukázalo, jak mocní to byli nepřátelé. Byl to především papež, na jehož pokyn se zvedá celý křesťanský svět a jde vyhubit proklaté husity, dále je to císař, světská hlava téhož světa, stejně zlá a stejně ukrutná. A konečně je to domácí reakce, spolčená s těmito nepřáteli národa. Ano, mocní, přemocní byli ti, proti kterým šel tehdejší náš boj. A nesčíslně jich bylo, takřka celý ostatní svět - "všichni". A přece, oč silnější byli "bojovníci za boží pravdu", za nový, lepší svět a život! Silnější právě tou pravdou, za kterou šli a bojovali. (Podle Z. Nejedlého) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR